Hrajete si rádi? No, kdo bys nehrál? Protože podle mého názoru jsou stále tady takoví lidé, kteří si hrají i když nejsou děti. Například já se svým partnerem opravdu moc jsme vášniví hráči. A to hlavně v mariáši a taky v pokeru. Opravdu si nedokážu představit nějaký víkend anebo nějaký svátek, že bychom si s přítelem nezahráli nějakou z těchto her. A tohle mám po své babičce. Protože moje babička prý už odmala uměla hrát žolíky. Abych pravdu řekla, tak já jsem žolíky hrála už ve svých šesti letech. A byla jsem v nich opravdu dobrá, protože v sedmi letech jsem už porazila v kartách třeba své sousedky, které třeba byly o dvě generace starší než já.
Hry s kartami mě bavily opravdu celý život. A taky jsem taky postupem času do toho zasvětila mého přítele, se kterým je hraji dodnes. Dříve je nehrál vůbec neuměl. Můj přítel ze začátku neměl hrát ani žolíky, prší ani třeba mariáš. Tohle všechno jsem ho naučila já, protože já jsem těchto hrách už jsem se dokonale vyznala. A hrála jsem ty hry opravdu často. A potom, když už jsme s přítelem měli karet dost, tak mě přítel naučil hrát šachy. A šachy jsem hrála párkrát na základce, a to pouze dvakrát, protože jsem stále prohrávala. Obě dvě hry na základce jsem prohrála, tak jsem ztratila chuť hrát šachy znovu.
Přítel mě tedy naučil hrát všechno lépe a musím říct, že jsem se o hodně moc zlepšila. Šachy mě hodně baví a je to sice tedy hra na dlouhou dobu, ale dokáže opravdu zabavit. Řekla jsem si, že šachy budu hrát třeba i se svou babičkou, protože ona už hraje karty tak dlouho, že už to má tak zautomatizovaný. Třeba šachy babičku budou bavit a budeme si hrát taky spolu. A vy, jak máte rádi hry? Pokud tedy nějaké hrajete. Víte, někdo třeba nehrajete vůbec nic, protože na to nemá žádný volná čas. To jsou potom velcí workoholici, co si nedopřejí relax ve formě hry.