Každá firma bez výjimky chce vydělat co nejvíce peněz. To ale mimo jiné také znamená proniknout na co největší oblast trhu. Koneckonců, na čím větší část se dostaneme, tím více potenciálních zákazníků máme. A jednou z často uvažovaných možností je i trh zahraniční. To je podpořeno i členstvím České republiky v Evropské Unii a jejím zařazením do Shengenského prostoru, což zahraniční obchod značně usnadňuje. Rozhodně to však neznamená, že vývoz zboží do zahraničí je řešením pro každou firmu.
V první řadě je potřeba si uvědomit, že ať už budeme obchodovat v rámci Evropské Unie či mimo ni, náklady budou podstatně vyšší než u domácího prodeje. Koneckonců jen ty přepravní se značně zvýší. Nehledě na to, že je potřeba najít pro naše zboží odbyt – a řekněme si upřímně, že české zboží si až na výjimky žádnou reputaci (ať už dobrou či špatnou) neudělalo.
Je tedy jasné, že prodej v zahraničí rozhodně není vhodný pro každého podnikatele. Zvláště ti malí by si na něj měli dávat pozor, neboť často nemají zrovna přebytek financí a půjčka v tomto případě rozhodně není řešení. Pokud totiž za hranicemi o jejich výrobky nebude zájem, přijdou o ně, ovšem půjčku budou muset splatit stejně.
Je také dobré předtím, než se rozhodneme, provést alespoň letmý průzkum trhu. Je dobré vědět, co se z oboru, ve kterém podnikáme, v dané zemi nejvíce prodává. Dokážeme těmto výrobkům konkurovat? Máme oproti nim něco navíc? I to je potřeba vědět, než na daný trh vstoupíme.
V neposlední řadě je zde také jazyková bariéra. Vzhledem k velikosti a důležitosti našeho státu, nehledě na složitost našeho jazyka, nemůžeme příliš očekávat, že naši zahraniční partneři, ať už půjde o přepravce či prodejce, budou umět česky. Je tedy dobré skutečně plynně mluvit alespoň jedním světovým jazykem. Dnes je preferovaná angličtina, avšak dobré je umět i jazyk státu, do kterého chceme prodávat. Rozhodně tak uděláme na své obchodní partnery mnohem lepší dojem.
