Vždycky jsem byla jiná než ostatní. Vždycky jsem snila o novém životě, který bude veselý a taky plný kultury. Vyrůstala jsem totiž celý život na vesnici, až do svých dvaceti pěti let. Takže jistě chápete, že se moc kulturního vzdělání nepobrala. Jediná kultura byla, když jsem byla se základní školou anebo se střední školou někde na výletě, a to třeba například v divadle anebo v kině. To byla celá moje kultura. Abych se vám taky přiznala, vůbec jsem ale později poté kultuře netoužila, protože jsem ani nevěděla o co přicházím. To přišlo až později, když jsem oslavila své dvacáté páté narozeniny. Tak se ve mně něco zlomilo. Toužila jsem po něčem novém, po něčem jiném. U nás na vesnici jsme chovali zvířata, jako například slepice a králíky. Taky jsme měli psy a kočky. Jenomže mi toto prostředí a tento starý život už přestaly opravdu stačit.
Řekla jsem si, že když půjdu studovat vysokou školu, že budu moci bydlet na koleji a taky toho mnoho jiného poznám. A když jsem tohle řekla své mámě, byla docela nadšená, že se chci dále vzdělávat. Opustila jsem tedy práce prodavačky, i když jsem tedy měla maturitu. Jenže u nás na vesnici nebylo nic extra na práci.
Odešla jsem tedy studovat vyšší odbornou školu do Prahy. A tam se mi opravdu tak moc zalíbilo, že jsem si řekla, že po studiu vysoké školy tam zůstanu. A chodila jsem tam do divadel, která se mi velmi líbila, byla jsem tam velmi často a za kulturou jsem vyrážela opravdu velmi často. A pak taky včetně koncertu. Líbí se mi koncerty, které uvádějí čeští zpěváci a taky čeští umělci. Taky doufám, že jednoho dne se za mnou maminka přistěhuje, až nebude zvládat statek. Taky maminka pozná, jaký je to život ve velkoměstě a taky to, že kultura je pravdu výjimečná a vyplatí se, aby člověk na ní chodil. A jak jste na tom vy s kulturou? Líbí se vám nebo vám stačí jenom televize?
