Podlahové topení si dnes můžete položit sami, není to nic neobvyklého, suchý systém pokládky je koncipován tak, aby oslovil každého šikulu, co chce ušetřit nemalé peníze za stavební firmu. Obvykle se začíná izolací pod podlahové topení, na tuto fólii se pak pokládají systémové desky z vysoce hustotního polystyrenu a do drážek v deskách se následně zasouvají topné hadice. Toto vše zvládnete sami a jediné, na co potřebujete odborníka, je zapojení hadic do rozdělovače a připojení rozdělovače ke zdroji vytápění, například ke krbu s výměníkem.
Výhodou suchého systému podlahového topení je v první řadě jednoduchost, jakmile položíte desky na podlahu a necháte topný systém oživit, můžete prakticky ihned začít s pokládkou koncové podlahové krytiny. Tou je nejčastěji koberec, plovoucí podlaha, vinyl nebo dlažba. Topení v podlaze v suchém systému nevyžaduje betonáž, tím pádem jej lze využít i v prostorách s omezenou nosností stropů a podlah, jinými slovy máte-li například potřebu vytápět podkrovní prostory bez radiátorů, je pro vás podlahové topení dobrou volbou.
Velká obliba podlahového topení vzniká i díky samotnému působení na lidský organismus, v první řadě je místnost vyhřívána sálavým teplem, rovnoměrně rozloženým v celém obytném prostoru. Zároveň je nesmírně příjemný kontakt s vyhřátou podlahou pro bosá chodidla, takže pokud k vám zavítá návštěva a bude se divit, jak to, že jí v lednu jdete otevřít bosí i přesto, že jste zrovna nevylezli z koupelny a nejste oblečeni v županu, ale v běžném domácím oblečení, můžete jí vzít za ruku a dotáhnout do kuchyně, do obýváku, do ložnice i do koupelny, aby se sama přesvědčila, jaké to je mít doma podlahové vytápění. Pochopitelně by se vaše návštěva měla vyzout a také svléknout ponožky, protože jinak to nebude mít tu správnou „bosonohou“ atmosféru.
